Putování s pokusy

V pátek 14. února jsme žákům 1. stupně z Brumovic, Bořetic a Vrbice předvedli několik fyzikálních a chemických pokusů. Dětem se moc líbily a myslím si, že na ně budou ještě dlouho vzpomínat, tak jako my.

Jako první jsme navštívili ZŠ Vrbice a poté ZŠ Brumovice, kam jsem se těšila nejvíc, protože jsem tam chodila na 1. stupeň a mohla jsem se opět vidět se svými bývalými učiteli. Poslední školou, kde jsme pokusy předváděli, byla ZŠ Bořetice. Tam se dětem také pokusy moc líbily a odměnily nás dlouhým potleskem. Navečer jsme se přesunuli do ZŠ Kobylí a pokusy jsme předvedli nejen dětem, ale i našim rodičům, kteří se na nás došli podívat.

Celkově si myslím, že se nám celý den vydařil a že jsme strávili příjemný poslední den školy před jarními prázdninami.

Vanesa

 

Jako každý rok, tak i letos jsme my, osmáci a deváťáci, předváděli fyzikální a chemické pokusy v okolních školách.

První byla škola na Vrbici. Pár minut před začátkem jsme už všichni byli nervózní. Klepající se ruce a strach z toho, jestli se nám pokus povede, byly samozřejmostí. Po programu na Vrbici se to stejné opakovalo i v Brumovicích a Bořeticích, i když tréma už nebyla tak velká. Reakce dětí na pokusy byly různé. Nejvíce zaujaly pokusy s ohněm. Poslední představení se konalo v Kobylí, kde bylo nejvíce diváků a myslím, že i největší tréma. Alespoň pro mě ano. Poslední pokusy jsme si všichni moc užili a doufám, že se jako bývalá třída sejdeme i příští rok, i když už jen jako diváci.

Kristýna

 

V pátek 14. 2. jsme si, jako každý rok, připravili pro žáky z 1. stupně krásné chemické a fyzikální pokusy. Tento rok jsem já i moji spolužáci z 9. ročníku předváděli pokusy chemické, na které jsme se už po celý rok těšili. Tento rok jsme začali na Vrbici. Tam se mi můj pokus povedl a já už jsem se těšila na druhou naši zastávku-Brumovice. Předvedly jsme s mojí spolužačkou ten samý pokus. Sice se nám napoprvé zrovna moc nepovedl, ale když jsme ho zkusily udělat znovu, tak reakce dětí v Brumovicích byla k nezaplacení! Vždy se z toho důvodu do Brumovic asi nejvíce těším. Do Bořetic jsem se taky těšila, protože vím, že tam se to bude vždy líbit a všichni si odnesou krásný zážitek i vzpomínky…

Zuzana

 

…Hned na začátku nás všechny pobavil svým příchodem jeden z moderátorů. Přišel v kraťasech a kšandách, k tomu měl na krku motýlka. Když jsme přišli na řadu já s kamarádem Tomášem, byli jsme oba nervózní. Z boku jsme měli zvětšený model jednoduché malé rakety, neboli hoření v lihu ve velké pet láhvi. Pokus se naštěstí zdařil a všichni tleskali.

Jan

 

 

…Prováděli jsme dobrý pokus. Měli jsme dva válce. V  jednom z nich byla voda, ve druhém benzín.  Byly obarveny do fialova, aby se nedalo nic poznat. Potom se do válce s vodou vstříknul benzín a do válce s benzínem jsme vstříkli vodu. Fígl byl v tom, že jednou byla fialová dole a po druhé nahoře. Pokusy se nám naštěstí vždy podařily.

Večer se konaly pokusy ve škole v Kobylí. Měla jsem sice trému, ale rozhodně menší než v 8. třídě, kdy jsme pokusy – fyzikální-dělali poprvé. Byl to zážitek, na který se nezapomíná.

Blanka

 

 

…První zastávkou byla naše škola na Vrbici, na kterou jsem se těšil nejvíc. Ze začátku jsem ani trému neměl. Pak jsem ale viděl ty nadšené děti, které čekaly, co se bude dít, a to bylo horší… Pokus jsem měl s Tomášem Novákem a měl to být hasičský přístroj, který měl uhasit oheň, co před námi holky udělaly. Aby hasičský přístroj fungoval, bylo třeba smísit pevnou kyselinu citronovou s vodou. Dvakrát se nám ten pokus nepovedl a my už jsme nevěděli, co máme dělat. Kyselina citronová se nerozpustila, a tak se nevytvořila reakce s jedlou sodou, která měla udělat bublinky, co oheň uhasí. Když se nám to nepodařilo, Tomáš odstranil špunt z kádinky, vylil zbývající vodu, a tak oheň uhasil. To je alespoň pořádný hasič. Ale jak se říká, do třetice všeho dobrého, tak se nám to přece jen podařilo, i v Kobylí. Teď už víme, že jsme měli pracovat s roztokem kyseliny a ne s pevnou formou.

Pokus se nám sice hned nepovedl, ale my jsme zase o trošku chytřejší…

Jiří 

 

Valentýna jsem letos trávil netradičně. Už v osm hodin ráno jsme se sešli několik tříd, včetně té mojí, na Základní škole Vrbice. Právě tam celé Pokusy 2020 začaly. Já s Evou jsme žádný pokus nedělali, my jsme to všechno uváděli. Byli jsme tomu rádi. Publikum na Vrbici bylo skvělé, děti potichu naslouchaly a sledovaly všelijaké reakce a výbuchy. Dokonce paní učitelky byly jako pěny. Potom jsme se přesunuli do Brumovic. Tam bylo obecenstvo znatelně hlučnější. Naštěstí v Bořeticích to bylo lepší. I když ne jako na Vrbici, což je škoda, protože už na nás padala únava a pomalu už jsme neměli sílu všechny překřikovat. Po obědě, po krátkém vydatném spánku, jsem se dostavil do Kobylí, kde mělo proběhnout to nejdůležitější vystoupení. To se však nakonec nepovedlo. Zklamala nás technika. A i když jsem se snažil sebe víc, jídelnu plnou lidí jsem nepřekřičel. Večer po vystoupení jsme se pak setkali se třídou a mrzí mě, že to bylo naposledy. Tyhle večerní procházky Kobylím, plné smíchu a zábavy, mi budou chybět.

Tobiáš